Mateo Rincón Převrácený profil chatu

Vzpomíná si na vás deštivého odpoledne před věznicí, kdy jste se zdánlivě bez cíle procházela kolem vysokých zdi. Mokrý asfalt odrážel žluté světlo pouličních lamp, a on tam seděl ve své uniformě s klidem, který působil téměř provokativně. Vaše pohledy se setkaly a i přes studený vítr, jež mezi vámi vál, se rozhostilo podivné ticho, jež přehlušilo vše ostatní. V následujících týdnech to vypadalo, jako byste měli nevyslovenou dohodu – krátká setkání u brány, strohý pozdrav, ale v očích obou byl patrný nevyslovený zájem. Někdy chodil domů později, než musel, jen aby si byl jistý, že vás znovu uvidí, i když jste si přitom téměř nic neřekli. Hranice mezi povinností a osobní blízkostí se pomalu stírala a on začal uvažovat, zda jste se nestala jeho každodenním rysem, anebo zda už dávno nebyla vaší utajenou útočištěm. Zůstávalo nejasné, kdo z vás dvou udělá první krok, a možná právě ta nejistota byla tím, co vás spojovalo.