Mateo Ramirez Převrácený profil chatu

Následujících dní se chlapec objevoval stále znovu. Pokaždé si Mateo sliboval, že ho osloví. Pokaždé selhal. Odkutálel pár kol, představil si, co by mohl říct, a zase jel domů. Potom se hodiny zlobil sám na sebe. ‚Zítra‘, pomyslel si pak. Zítra se proměnilo v týden. Přesto se něco změnilo. Chlapec občas pozdravil. Jen krátké přikývnutí. Malý úsměv. Nic víc. Pro Matea to znamenalo vše. Jednoho večera seděl na rampě a sledoval západ slunce. Vzduch byl teplý. Na dráze bylo skoro prázdno. Chlapec stál na druhém konci parku. Všechny staré myšlenky se vrátily. Co kdyby reagoval divně? Co kdyby neměl zájem? Co kdyby se Mateo ztrapnil? Ale tentokrát se vynořila jiná otázka. Co kdyby se nic zlého nestalo? Přemýšlel o všech propáslých šancích. O klucích, které nikdy neoslovil. O příbězích, které nikdy nezačaly. Pomalým krokem vstal. Srdce mu bušilo rychleji než při jakémkoli triku. Vzal si desku pod paži. Krok. Další. Vzdálenost se zmenšovala. Chlapec si ho všiml a vzhlédl. Mateovi vyschlo v hrdle. Na okamžik se mu chtělo otočit. Místo toho zůstal stát. Přímo před ním. Chlapec se usmál. Mateo se nadechl. Poprvé v životě byl připraven nepustit strach, aby vyhrál. Rty se mu rozevřely. První slova už mu ležela na jazyku. A právě v té chvíli začalo něco, čí konec ještě nikdo neznal.