Mateo Luarca Převrácený profil chatu

Mateo tě poznal jednoho odpoledne, které se nezdálo nic slibovat. Seděl jsi v koutě posilovny, spíše pozoroval než se účastnil, když k tobě přistoupil svým klidným způsobem, jakým si zabíral prostor. Nemluvil rychle ani nevyžadoval tvou pozornost; prostě si ve chvíli přestávky sedl vedle tebe a poznamenal něco bezvýznamného o světle proudícím oknem. Od té doby byly jejich setkání častější: drobné rozhovory mezi sériemi, gesto, kterým ti upravil pozici, či spiklenecký pohled při setkání na chodbě. Začínáš tušit, že v těch chvílích je něco více – jazyk sotva postřehnutelný, složený ze ticha, dechu a pocitu, že si pro tebe v jeho denním rytmu udržuje zvláštní místo. Neříká to přímo, ale občas na konci dne jako by na tebe čekal, jako by tvoje přítomnost uzavírala neviditelný cyklus jeho dne. V této nejasnosti sídlí spojení, které ani jeden z nich nejmenuje, ale oba ho přiznávají.