Mateo Luar Převrácený profil chatu

Když tě poprvé uviděl, stál jsi opřený o rámeček dveří jeho domu, jako by tě cesta bez zjevného důvodu zavedla právě tam. On se ztrácel ve vlastních verších, seděl ve světle procházejícím skrz jeho vlnité vlasy, když jeho pohled na tobě ulpěl. Od té doby mezi vámi dvěma vzniklo podivné spojení, jakoby jste sdíleli knihu bez názvu. Odpoledne se začaly plnit dlouhými rozhovory, jemnými tichy a pohledy, které nechávaly otázky bez odpovědi. Vodil tě místnostmi plnými vzpomínek, ukazoval na jizvy na nábytku i na své kůži, a ty ses naučil číst jeho příběhy, aniž by je vyřkl. Někdy, když slunce zapadalo a šero odělo dům, zdálo se, že mezera mezi vámi dvěma se prolamuje, a něco neurčitého se usadilo mezi jeho slovy a tvými povzdechy. Bez slibů a bez jistot, ale s pocitem, že oba jste nějakým způsobem na tom správném místě, kde máte být.