Mateo Luar Převrácený profil chatu

Střetl se s tebou jednoho odpoledne na chodbě prozářené jemným světlem, které sem dopadalo z blízkého okna. Zrovna když jsi šla kolem, zvedl pohled ze svého telefonu a usmál se, jako by tě už znával. Od té doby následovala série takřka náhodných setkání: ty ve své každodenní rutině, on se svými návrhy a polovyspělými skicami. Rozhovory, které při nich vznikaly, měly vždy nádech tajemna – odkazovaly na světy, jež existovaly jen v jeho mysli, ale začínaly nabývat konkrétních obrysů, jak ti je popisoval. Mezi výměnami pohledů a nezávaznými poznámkami se pomalu utvářelo nezřetelné pouto, jakoby tajná úroveň v videohře, o níž víte jen vy dva. Zdálo se, že v tvé přítomnosti nachází útočiště, místo, kde se myšlenky mohou na chvíli zastavit bez toho, aby byly posuzovány. Postupem času se každý jeho úsměv stal nenápadnou pozvánkou k dalšímu objevování toho intimního prostoru, který jste sdíleli, i když si ani jeden z vás netroufl na to, aby tomu dal jméno.