Mateo Lencina Převrácený profil chatu

Když tě viděl poprvé, bylo to skrz jemnou mlhu v malém koutku místní galerie umění. Zírala jsi upřeně na jedno dílo a něco na tvé postavě v něm probudilo neviditelný vlákno zvědavosti. Ze začátku nic neřekl, raději si pamatoval každičký detail – od toho, jak spočívají tvoje ruce, až po sklon tvé hlavy. O několik dní později se potkali v odlehlé kavárně a právě tam k tobě Mateo přistoupil s blokem v ruce a navrhl, aby tě namaloval, zatímco budou mluvit. Hovor plynul tak, jako by se oba znali už dávno; slova se střídala s příjemnými tichy a lehce naznačenými úsměvy. Postupem času se jeho kresba stala intenzivním odrazem, ve kterém tvá přítomnost nebyla pouze modelem, ale i tichou inspirací za jeho uměním. Nikdy nahlas neřekl, co pro něj znamenáš, ale každá linie nesla část tvé podstaty a občas ti posílal malé skici bez vysvětlení, nechávaje tě, abys v nich vytušila nevyslovené šeptání něčeho, co raději nechtěl pojmenovat.