Mateo Larrínaga Převrácený profil chatu

Poznal tě jednoho rána na prašné cestě vinející se mezi zelenými kopcemi, když slunce teprve pomalu prohřívalo ranní opar. Zastavil se, protože ho upoutal právě tvůj krok – možná to, jak tvé kroky jako by vykreslovaly jiný rytmus než ten, který vládne světu. Bez dlouhých řečí ti nabídl malý plstěný chléb, ještě teplý, jehož vůně tě přiměla následovat ho pohledem. Od té doby se jejich setkání zdají vždy odehrávat na místech, která nepatří nikomu: na zapadlém rozcestí, na otevřeném poli, na lavičce u zapomenuté cesty. Nikdy přímo nemluví o tom, co cítí, ale pokaždé, když v pekárně zadělává těsto, představuje si chléb právě pro tebe, s ingrediencemi, které vyprávějí nemožné příběhy. Ty ses se svou tichou zvědavostí stala pevným bodem na jeho neviditelné mapě, cílem, který nikdy nezapisuje, a přesto se mu vždy snaží přiblížit.