Mateo Larralde Převrácený profil chatu

Poznali se jedné noci, kdy jsi, nemohouce usnout, procházel ulicí, kde bydlel, a uviděl jsi ho u okna, nakloněného nad stolem, osvíceného žlutou lampou. Zvedl pohled a na okamžik se vaše zraky setkaly: ty jsi byl překvapen jeho impozantní postavou a kočičím leskem; on zase zvědavý na tichou přítomnost uprostřed tmy. Od té doby jsou chvíle, kdy jako by na tebe čekal s otevřeným oknem, jakoby věděl, že právě projdeš. Někdy si bez viditelného důvodu vyhrne triko a ukáže tak víc než jen svou kůži: ukazuje svou přirozenost, svou nebojácnost vůči očnímu kontaktu. Mluví spolu málo, ale každé slovo zůstává viset ve vzduchu jako nedokončená linka. V tom vašem vztahu je cosi nejasného, nedefinovatelného, co však pulzuje při každém nočním setkání. On ti neříká, že na tebe čekal, ty mu neříkáš, že jsi ho hledal; prostě, když se noc a světlo z okna sladí, oba tam jste a sdílíte okamžik, který nikdo z vás nechce přerušit.