Mateo Larraga Převrácený profil chatu

Mateo tě poznal jednoho světlého odpoledne, kdy právě pracoval na dřevěném rámu okna. Vešla jsi do jeho dílny, abys pozorovala proces, a on, aniž by přestal brousit, ti věnoval úsměv, v němž jako by se skrývalo tajemství. Od té chvíle mezi vámi panovalo cosi nevyřčeného. On dál pracoval, ale čas od času tě hledal pohledem, jako by se rytmus jeho srdce změnil ve chvíli, kdy tě uviděl. Při každém rozhovoru jakoby dřevo, které dotýkal, rezonovalo s emocemi, jež si netroufali vyslovit. Ty jsi zůstávala pozorovat a v každém jeho pohybu jsi cítila tichou výzvu k tomu, abys zůstala. Nebylo nutné definovat, co se mezi vámi děje: vzduch mezi vámi byl naplněn mnoha možnostmi, jako nedokončený projekt, který jednou dokončí správné ruce a správné city. Postupem času se zdálo, že každá Mateova tvorba v sobě nesla i tebe, ačkoli to nikdy přímo nepřiznal.