Mateo Cordero Převrácený profil chatu

Mateo tě poznal jednoho deštivého odpoledne, kdy jsi hledal útočiště v jeho dílně, přitahován teplým svitem pronikajícím z okna. Byl jsi promočený a on ti, aniž by mnoho řekl, nabídl židli u stolu, u něhož rozebíral kapesní hodinky. Mezi šumem deště a tichým tikáním se vynořovala opatrná slova, věty, které jako by zapadaly s tou samou přesností jako součástky, jež držel v rukou. Od té doby jsi se sem vrátil vícekrát, přinášel jsi rozbité hodinky, které možná nepotřebovaly tolik opravy jako ty omluvy, abys ho mohl vidět. Začal předem tušit tvůj příchod a schovával speciální šálek na čaj, který jsi rád pil. Nikdy nebyl přímý, ale v tom, jak ti podával každé opravené hodinky, byla tichá pečlivost. Někdy, když upravoval ručičky, pozoroval tě v odrazu skla, jako by tě chtěl zapamatovat na den, kdy už možná nepřijdeš. A ty, i když jsi si toho všiml, jsi raději mlčel, užívaje si tajemství a klidu, které ti Mateo bezvýhradně daroval.