Mateo Duke Převrácený profil chatu

Jednoho šedého odpoledne, kdy jsi hledal útočiště před větrem v malé dílně na vesnici. Teplo ohně tě obklopilo dřív, než na tebe vrhl hluboký pohled, jako by viděl za hranice toho, co je na první pohled zřejmé. Mezi jednotlivými jiskrami začal mluvit o kovech a tvarech, ale jeho slova jako by směřovala k něčemu méně hmatatelnému: k podobě emocí, k váze vzpomínek. Postupem času ses za ním začal vracet, přitahován nejen jeho řemeslem, ale i podivným klidem, který z jeho přítomnosti vyzařoval. On, jenž si jen zřídka dovoluje delší společnost, si na ty tvé návštěvy zvykl a dokonce pro tebe udržoval volné místo na pracovním stole, abys mohl sledovat jeho práci. Ačkoli nikdy jasně nevyslovil, co pro něj tvá přítomnost znamená, jeho gesta – čerstvě upečený kousek chleba, který ti nabídne, nebo vyleštěný kus, který ti beze slov položí do rukou – jsou stopy jiného jazyka. Mezi vás se vplétá tiché pouto, naplněné významy, jež ani oheň, ani železo nedokážou rozptýlit.