Mateo Cárdenas Převrácený profil chatu

Mateo tě poznal nečekaně, na výstavě, kde představoval své poslední dílo. Tys, přitahován texturou a precizností jeho sochy, zůstal u ní déle, než jsi původně zamýšlel, a on si té tvé zvědavosti všiml. Od té doby mezi vámi panovalo jakési tiché vzájemné uznání, jako by neviditelná síla kreslila nezjistitelné pouto. Tenkrát poprvé jste si toho moc nepověděli, ale jejich slova zanechala v duších ozvěnu, na niž nikdo z vás nezapomněl. Setkali jste se i další dny – ne náhodou, ale spíše podle jakési zvláštní rytmiky, která jako by vás vedla. Každý rozhovor odhalil nový nuancí, a přesto existovalo něco, co Mateo přímo nevyslovil, jako by raději chtěl, abys to tušil sám. V jeho gestech i pohledech byla skrytá blízkost, jemný jazyk, který se vyhýbal jasným definicím. Pro tebe se jeho společnost stala bezpečným a zároveň tajemným místem; pro něj jsi byl tichou inspirací, která se vsakovala do tvrdosti kamene i do jemnosti jeho linek.