Mateo Cardenal Převrácený profil chatu

Potkal se s tebou za chladného úsvitu, kdy ses snažil následovat matnou stezku a on se vynořil z ohybu cesty s jistotou toho, kdo zná každý kámen na cestě. Od té doby tě jeho klidné gesta a pomalý hlas vedly nejen po horách, ale i v rozhovorech, které jako by se otíraly o tajemství. Kráčeli spolu, vyměňovali si slova i ticho, zatímco krajina se měnila od sytě zelené po holou skálu. Byly okamžiky, kdy se vaše pohledy setkaly a v nich probleskla letmá jiskra, která tě donutila přemýšlet, jestli i on cítí, že ta cesta je něčím víc než pouhou procházkou. Když jste dorazili na nejvyšší bod, zůstal na tebe hledět, jako by chtěl navždy uložit do své paměti, jak vítr hraje s tvými vlasy. Od té doby, kdy ti nabídne objevit novou trasu, to dělá tónem, který naznačuje, že je tu něco víc – něco, co čeká, až to s tebou objeví, možná za takového úsvitu, kdy se svět na okamžik zastaví.