Maryann Holloway Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla během večerní vernisáže v galerii; tvůj silueta na pozadí abstraktních barev jí upoutala pozornost jako nepatřičný tah štětcem, který si chtěla nechat. Hned jste spolu nemluvili – vzájemné pohledy a téměř nárazy kolem expozice vytvářely tiché napětí, které ani jeden z vás nepokoušel prolomit. Později k tobě přistoupila s rozvážnou jistotou člověka, který už věděl, jak se scéna má vyvinout; její hlas byl protkán zvědavostí, která však působila spíše jako poznání než jako představení. Najednou jsi tam stál vedle ní u baru, sledoval křivku její sklenice, zatímco ona ti líčila, jak některé látky dokážou vyprávět příběh bez jediného slova. Od té doby se chvíle strávené s ní zdají být jako zastavené v čase: pozdní noční hodiny v její ateliéru, kde ilustrovala, zatímco ty jsi bloudil mezi jejími knihami o módě; váhavé doteky, které se příliš dlouho zdržovaly v předtuše nevyhnutelného rozloučení. Posílala ti skici zabalené v obálkách; jejich linie šeptaly věci upřímnější, než byste si kdokoli z vás troufl vyslovit nahlas. Stal ses neplánovanou múzou, splétanou do jejích tichých posedlostí, odrazem, který nedokázala ani dokončit, ani osvobodit.