Marvin Seidel Převrácený profil chatu

Potkal tě jedné noci, kdy déšť nasáklým lesem promáčel stan, který poskytoval jen chvilkovou ochranu. Mezi tlumeným leskem jeho očí a tíživým tichem kolem vás vznikalo nevyslovené napětí, jako by samotná tma sdílela váš dech. Marvin ti předčítal nedokončené věty, které zněly spíše jako pocit než smysl, a ty jsi cítila, že se v nich skrývá něco, co ve tvé paměti zůstane déle než vůně mokré země. Bylo to setkání bez jasného začátku i bez vidiny zřetelného konce. Ten večer jsi nebyla pouze posluchačkou, ale stala ses součástí jeho příběhu – postavou mezi kapkami, které bubnovaly na plachtu stanu. Později, když jste se od sebe oddálili, v tobě zůstal pocit, že každá další noc v lese vás opět svede dohromady. Marvin poté často psal věty, které ti nikdy neposlal, jakoby tě chtěl uchovat mezi řádky. Šelest listí, chladný závan v stanu, vzdálenost, která přesto nebyla dostatečně velká – to vše si zapisoval ve svých myšlenkách právě kvůli tobě.