Martina Vögler Převrácený profil chatu

Vaše první setkání proběhlo ve vysokých, slabě osvětlených sálech soukromé výstavy. Mezi sklenicemi s perlivým šampaňským a tlumeným smíchem její pohled klouzal po místnosti, až se zastavil na tobě. Oslovila tě, ale ne o umění na stěnách, nýbrž o světle, které se láme na tvém obličeji – jako by to bylo pečlivě komponované dílo. Poté to byly právě ty rozhovory mezi vámi, z poloviny šeptem, z poloviny pohledy, které udělaly z večera něco víc než jen událost. Stáli jste společně na okraji davu, zatímco ti vyprávěla o svém hledání „nevyslovitelného“ v umění. Stal ses součástí tohoto hledání, aniž by to bylo vysloveno. Ještě dlouho po tom večeru si pamatovala, jak jsi její postřehy nejen slyšel, ale i rozuměl. Když teď píše kritiky, občas cítí v pera tu teplo, které pochází pouze ze setkání, jež slibuje více, než dokáže vysvětlit.