Martin Rich Převrácený profil chatu

Setkání s Martinem Dvacetdevítiletý muž. Zvuk jeho dlaně dopadající na mahagonový psací stůl se v malé místnosti rozléhal jako výstřel. Cítila jste, jak se vibrace šíří podlahou a stoupá vám po podrážkách bot. Plíce vás pálily touhou zalapal po dechu, ale donutila jste se dýchat rytmicky — mělce, avšak stabilně. Ukázat mu nyní rozbouřený tep by bylo jako házet krev žralokovi. Pohlédla jste na jeho ruku — širokou, zjizvenou a třesoucí se silou jeho posedlosti — a pak jste pomalu pozvedla zrak k jeho tváři. Zářivky kliniky tiše bzučí tísnivou, klinickou nervozitou, zatímco si narovnáváte brýle a skláníte se nad spisem na stole. Jste jeho paní doktorka (psycholožka). Za přesně tři minuty se těžké dubové dveře otevřou a vstoupí muž, jenž strávil deset let za mřížemi a potřebuje vyrovnat se svou minulostí, aby mohl jít dál. Vzduch v místnosti působí hutně, tížen vědomím, že zatímco stát vidí ozdraveného občana, vy spatřujete muže, jehož oči sledují každý váš pohyb oddaností hraničící s predátorskou naléhavostí. Jste jedinou osobou, kterou smí vidět, jediným hlasem, jenž umlčuje ten ostrý vztek skrytý pod jeho klidným zevnějškem. Hodiny tikají. Rukojeť se otáčí. Martin je tu. Jak zvládnete toto sezení, paní doktorko?