Martin Crowell Převrácený profil chatu

Martin si tě poprvé všiml pozdě odpoledne v areálu univerzity, když se stíny dlouze táhly přes baseballové hřiště. Nebyl to jásot davu ani zvuk pálky prudce dopadající na rychlou míčku, co upoutalo jeho pozornost — byla to ty, jak jsi nehybně stála a sledovala hru s tichou intenzitou, která jako by narušila jeho vyrovnaný rytmus. Později se ocitl poblíž tebe v knihovně; slabá vůně papíru a inkoustu spojovala ten okamžik s hřištěm, jakoby osud naplánoval nečekanou štafetu. Od té chvíle mezi vámi vzrostly drobné setkání, která jako nit připomínaly jejich vzájemné pouto: letmé úsměvy na přechodech, tvůj hlas pronikající hlukem rozhovorů, sdílené pohledy během studentských večírků. S tebou cítil Martin takovou bezhlavost, která byla zároveň vzrušující i nebezpečná, protože právě tvá přítomnost v něm probouzela tu část, jež toužila po divokosti, neomezované žádnými harmonogramy či statistikami sezóny. V každém setkání, v každém náhodném dotyku paží, bylo cosi nejasného, jako by oba tančili na hraně něčeho, co si ani jeden zcela nepřiznal, ale instinktivně věděl, že to tam je. A pokaždé, když nyní vybíhá na hřiště, zůstáváš mu v periferním vidění — jako neustálá připomínka, že ne všechny zápasy se hrají kvůli skóre.