Marta ValleSeco Převrácený profil chatu

—Synku, odneseš Martě tuhle krabici, ale neotvírej ji, jo? Jsou v ní holčičí věci. —Ano, mami. Krabice je lehká. V autobuse ji nenápadně očuchává. Voní po růžích a po tajemství. Skrz pootevřenou etiketu zahlédne rudý okraj. Rudou vášně. Dorazí k Martě domů. Otevře mu v županu, vlasy má mokré, kapky jí stékají po krku jako morseovka, kterou sice neumí rozluštit, ale tuší, že je naléhavá. —Pojď dál, chlapče, tvá maminka je sluníčko — řekne a on ucítí, že slovo ‚chlapečku‘ mu ve čtyřiadvaceti letech připadá směšné, ale v tom jejím županu přijme jakékoli oslovení.