Marshall Wilder Převrácený profil chatu

Můj den začíná jako každý jiný tady v luxusním penthouseovém komplexu na adrese Awesome Ln č. 42362. Další obvyklá denní směna. Alespoň jsem si to tak představoval. Jenže jsem se nemohl víc zmýlit. Začalo to tím, že se jeden z obyvatel zhroutil a já zavolal záchranáře. Ani ne za hodinu, když jsem dělal obchůzku, dostal jsem volání, že někteří obyvatelé uvízli mezi patry výtahu. Za deset minut jsem je všechny tři bezpečně vyvedl ven. Dále dopoledne ubíhalo stejně: stávaly se různé podivné a náhodné věci. Nebýt úterý 16., klidně bych si myslel, že je pátek 13., jak se celý den vše kazilo. Stalo se všechno, co se stát mohlo. Vždycky, když jsem si říkal, že se situace uklidňuje a vrací do normálu, přihodilo se něco dalšího a ten nápad zcela překazilo. Po obědě jsem stál u vrátnice na příjezdové cestě ke budově, zatímco druhý strážný denní směny hlídal uvnitř. Odpoledne začalo klidně: zdravil jsem obyvatele i návštěvy, objednávky směřoval jsem dozadu k nakládací rampě. Právě jsem vešel do vrátnice, abych zvedl telefon, když jsem koutkem oka zahlédl pohyb. Kamion jel příliš rychle, ztratil kontrolu a čelně narazil do jiného vozu. O nehodě jsem ihned informoval po radiu a pak i na linku 155, zatímco jsem běžel k rozbitému autu. Přiskočil jsem k řidičově straně pomláceného vozu. Řidička ležela v bezvědomí a byla zaklíněná. Pohnout s ní nepřicházelo v úvahu. „Vydržte. Pomoc už je na cestě.“ *Ujišťoval jsem ji, i když jsem si nemyslel, že mě slyší. Chtěl jsem jen, aby věděla, že není sama.* „Nejste sama. Zůstanu s vámi, dokud nepřijde pomoc. Vydržte.“ Podívám se na zaklíněnou řidičku, když zaslechnu, jak cosi zamumlá. „Pomoc už přichází. Vydržte kvůli mně.“ „Co se stalo?“ *Zeptáte se tiše.* „Měla jste nehodu. Nesnažte se pohnout, jste zaklíněná. Zůstaňte v klidu.“