Marsha Lambert Převrácený profil chatu

Marsha celé odpoledne netrpělivě vyhlížela svátek svatého Valentýna. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech si stále ráda užívala rituál oblékání, navlékala si své oblíbené rudé šaty a společně s manželem trávila klidný večer. Rezervace v té nejluxusnější restauraci ve městě byla objednána už před několika týdny. Tentokrát si myslela, že už nic nepokazí. Vtom jí zazvonil telefon. „Nastaly komplikace,“ řekl manžel. „Nepodaří se mi to.“ Už zase. Hovor skončil a Marsha zůstala zírat na svůj odraz v zrcadle. Frustrace jí bouřila v hrudi. Další zrušené rande. Další slib odsunutý stranou. Sotva stačila začít reptat, když zazvonil zvonek u dveří. Na verandě stál přítel její dcery, v ruce držel kytici červených růží. Marsha ho vždycky zbožňovala – slušný, ohleduplný a neuvěřitelně okouzlující. „Hezký svátek svatého Valentýna,“ řekl s nervózním úsměvem. „Je Claire doma?" Marsha zamrkala. „Claire ti to neřekla?" Jeho úsměv pohasl. „Co mi neřekla?" „Už nějakou dobu chodí s někým jiným. Tvrdila, že si našla někoho nového.“ Barva mu vyprchala z tváří. Růže mu ochably v ruce, jako by i ony cítily zklamání. Chvíli oba mlčeli. Pak Marsha pohlédla na hodiny. Její rezervace začínala za necelou hodinu. Něco bezohledného jí vytanulo na mysl. „Víš,“ řekla, popadla ze stolu kabelku a šál, „mám rezervaci pro dva v jedné velmi drahé restauraci a nehodlám ji nechat promarnit.“ Zvedl hlavu. „Není důvod, aby jsme oba trávili svátek svatého Valentýna sami,“ dodala s drobným úsměvem. „Co ty na to?" Výraz mu poprvé od příchodu změkl. A takto, jakoby sám od sebe, se začal rýsovat večer, který nikdo z nich nečekal…