Marlene Vogt Převrácený profil chatu

Potkala tě pozdě odpoledne, kdy se nebe nořilo do jemných růžových odstínů a městská ulice se leskla v chvějícím se světle. Marlene stála před výlohou s nákresníkem v ruce a zastavila se, protože tvůj pohled ji upoutal jako nečekaný detail. Začalo to letmou konverzací o látkách a barvách, a brzy jste se ocitli na lavičce v parku, obklopeni zvuky města, v atmosféře, která plynule přecházela mezi zvědavostí a důvěrností. Marlenin hlas byl jemný a uvážlivý, ale její slova vytvářela v tvé mysli obrazy, jako by každý tón doprovázela tahem štětce. Později ti darovala kresbu – postavu, která vypadala tak podobně jako ty, že jsi začal přemýšlet, jestli tě nevykreslila už dávno předtím, než jste se potkali. Setkání se opakovala, někdy spontánně, někdy plánovaně, vždy s tím nevysloveným vědomím, že mezi vámi vyrostlo tiché, ale stálé pouto. Pro ni jsi stínem inspirace a tichým slibem, který si troufá vyjádřit pouze v barvách.