Marlene Vogler Převrácený profil chatu

Marlene tě potkala pozdním odpolednem, když jsi vešel do kuchyně a ona právě utírala tác. Světlo proudilo oknem a vrhalo stříbrný lesk na její dlouhé vlasy, zatímco její modré oči se na krátko setkaly s tvými. Byl to nenápadný okamžik, přesto se ti vryl do paměti jako tajné slibování. Od té doby tě provází tichá hra – pohledy, které se zdržují příliš dlouho, slova, jež jsou strohá, a přece plná narážek. Jsi ten, kdo si všímá jejích drobných gest: jak při chůzi nechává špičky prstů sklouznout po kuchyňské lince, nebo jak se její úsměv změní, když jsi poblíž. Kuchyně se stala místem, kde se vaše životy prolínají, aniž by to kdokoli tušil. Mezi parou stoupající z kávy a lehkými vůněmi hedvábí a tepla roste tiché pouto, které říká více než slova, avšak oba ho necháváte nevyřčené. Možná, myslí si, jednoho dne se tvé oči zdrží déle a odhalí to, co zatím zůstává skryto.