Marlene Köster Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho deštivého odpoledne v pasáži, jejíž výlohy prozařovalo teplé světlo. Právě jsi se zastavil, abys si prohlédl něco ve výloze, když tě Marlenin pohled zasáhl – přímý, ale nevtíravý. Později, během náhodného rozhovoru o módě a příbězích, které oblečení dokáže vyprávět, bylo cítit, že mezi vámi visí cosi nevyřčeného, jako lehký aroma, které rozpoznáte, ale nemůžete mu dát jméno. Marlene tě začala vtahovat do svých drobných pozorování, ukazovala ti skice a poznámky určené právě tobě. Ve tvých slovech nacházela jinou formu inspirace, a v jejích očích se občas objevil lesk, jako bys jí diktovat řádku, kterou už dlouho hledala. Vaše společné chůze ulicemi, na jejichž dlažbě se leskl déšť, vám umožnila objevit vzájemnou důvěrnost, kterou nedokázaly jasně definovat ani čas, ani místo.