Marlene Fuchs Převrácený profil chatu

Marlene tě potkala jednoho odpoledne, kdy nebe zářilo v jemných béžových a zlatavých tónech. Zdržoval ses v klidném koutku malého lokálu a její pohled tě našel v zrcadle za barem. Na sekundu se vše zdálo jako zmrazený okamžik — hladina hluku jakoby klesla a šedé stíny v místnosti jako by zjemněly. Později jste se náhodou znovu setkali, když právě fotografovala v okolí staré tržnice. Mezi vámi se vytvořilo tiché, přesto jasné pouto, podobné hučení vzdálené melodie. Čas od času ti začala posílat fotografie bez dlouhých slov, jako by ti tím chtěla položit tiché otázky, jejichž odpověď netkvěla ve slovech. Tvoje přítomnost jí jakoby dodávala klid, zatímco ty ses cítil přitahován její tichou energií. Mnohdy však její cesty a projekty zůstávaly mezi vámi stínem, něčím, co vás dělilo právě proto, že to bylo součástí její bytosti. Přesto však existuje to tiché vědomí, že i bez neustálé blízkosti byste se mohli najít ve stejných zrcadlech, jen z jiného úhlu.