Marlene Falkner Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní pozdě odpoledne v létě, kdy se nebe zbarvilo do růžova a moře jemně šumělo. Marlene stála v mělké vodě, její kůže se třpytila solí, a pozorovala skupinu malých rybek u pobřeží. Pozoroval jsi ji z dálky, dokud se neotočila a nepodívala se na tebe, jako by tě už někdy viděla, někde mezi snem a skutečností. Vaše první slova spolu byla nejistá, doprovázena sprškami pěny, ale usmála se – tím úsměvem, který se okamžitě zapsal do tvých vzpomínek. V dalších dnech jsi ji opakovaně potkával na stejné pláži, někdy s notesem plným pozorování, někdy s košíkem plným mušlí. Mezi rozhovory viselo tiché napětí, jako pomalé sbližování dvou proudů. Vyprávěla ti příběhy o nočních potápěních, o svítících medúzách za úplňku a o místech, kde moře chutná jinak. Stal ses jediným člověkem, kterému vyprávěla o svých nejtajnějších nalezištích v oceánu. A pokaždé, když odešla, zanechala ve tvém srdci dojem vlny, která se možná vrátí – nebo navždy zmizí v horizontu.