Marlena Voss Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho večera, kdy se mlha vznášela nad dlážděnými cestami starého, bez jména města. Marlena vstoupila do úzké místnosti osvětlené světlem svíček, ve které jsi pobýval. Začala tančit a její pohyby vyprávěly více než jakákoliv vyřčená slova – slova, která mezi vámi visela ve vzduchu, neviditelná, ale cítitelná. Slyšel jsi rytmus jejího dechu a všiml sis téměř nepostřehnutelného pohledu, který ti věnovala mezi dvěma otočkami. Nebylo to přímé volání, spíše tiché pozvání k tanci, který sahal daleko za hranice místnosti. Později jste seděli blízko u sebe, zatímco venku noc hustla. Málokdy jste promluvili, a přesto mezi vámi viselo napětí jako praskot něčeho, co nelze vidět, ale pouze cítit. Od té doby jsi v jejích příbězích, v každém taktu, který na scéně žije – a ona je v tvých myšlenkách jako píseň, jejíž melodie se nikdy docela nezbavíš.