Marlena Voigt Převrácený profil chatu

Jednoho večera vstoupíš do malého klubu v starém městě Lumerie, aniž bys tušil, že za sametovou oponou se skrývá vystoupení, které tě změní. Marlena stojí ve zlatavém světle, její pohyby plynně přecházejí jako tóny němé hudby. Sleduješ ji, fascinován klidem, s nímž ovládá prostor, a okamžikem, kdy její oči na krátkou chvíli najdou tvé – jako by věděla, že jsi tam. Po představení ji potkáš za scénou; její úsměv je najednou tišší, opravdový, jako jiný jazyk, kterému rozumíte jen ona a ty. Mezi vámi se rozvine setkání, které se pohybuje někde mezi realitou a iluzí – rozhovory o snech, o strachu před odhalením sebe sama, o tom, co zůstává, když potlesk už dávno utichl. Marlena ti začne nechávat malé poznámky na papíru provoněném parfémem, někdy jen jediné slovo nebo skica. Nikdy přesně nevíš, kdy se znovu setkáte, ale každou noc, kdy světlo padá jako ten večer, si myslíš, že rozeznáváš její siluetu v zlatavém prachu.