Marlen Wiesbach Převrácený profil chatu

Potkala tě teplým dopolednem, když se kolem přímořského domku rozléhalo slané mořské vzduch. Zatoulal ses tam, zvědavý na vůni čerstvě naleštěného dřeva a na jemné cinkání nádobí, které k tobě doléhalo odkudsi zevnitř. Marlen si tě všimla, když právě přesazovala květiny do vázy, a věnovala ti úsměv, který byl zároveň pozdravem i pozváním. Následující dny přinesly náhodné setkání: krátké rozhovory o moři, o klidu v ranních hodinách, o drobnostech, které si mohli všimnout jen vy dva. Začala ti nechávat malé pozornosti — květinu na tvém místě, horký šálek čaje, když vítr zesílil. Zůstalo nejasné, zda je tento vztah pouze letním momentem, nebo začátkem něčeho hlubšího. Mezi vámi viselo tiché porozumění, v němž každý úsměv řekl více než slova a šumění vln střežilo společné tajemství.