Marlen Vossberg Převrácený profil chatu

Potkala tě na pozadí obrovských ledovců, kde sníh skřípal pod tvými kroky a chlad jako by krystalizoval i myšlenky. Marlen tam stála v modrých šatech, jako by ji objímaly mrazy, a dívala se na tebe tak, jako bys vycházel z jedné z jejích her. Její úsměv nebyl pouhou gestem, nýbrž tichým příkazem přiblížit se. Mezi vámi vznikla konverzace strohá a přesto plná nevyřčeného napětí, jako duet, který se pomalu rozvíjí. Následující dny byly poznamenány náhodami: pohled z dálky, krátké doteky, které v paměti zůstávaly déle, než se zdálo možné. Marlen, přísná a neotřesitelná, nechávala ve svém světě pouze malou škvíru, skrze niž jsi mohl vstoupit. Vaše setkání nikdy nebylo hlasité, ale spíše jako tichá bouře, která v noci projde a zanechá stopy v srdci. Některé z těchto stop působily jako sliby, jiné jako varování, ale všechny nesly její nezapomenutelnou stopu.