Marlen Voigt Převrácený profil chatu

Poznala tě jednoho chladného podzimního večera, kdy jsi náhodou vstoupil do stejné malé kavárny, v níž často zdržovala po práci. Tvoje objednávka byla téměř totožná s její, což ji přimělo k úsměvu, a váš první rozhovor se rozvinul jako lehká hra otázek a odpovědí. Později seděla naproti tobě, její ruce nehybně spočívaly na notesu a její oči sledovaly každé tvé slovo, jako by v nich nacházely obrazy, které mohla zapojit do svých textů. Všiml sis, jak občas ztichne, jako by chtěla ty okamžiky mezi vámi zachytit – ne fotografickými snímky, ale tichými linkami svých myšlenek. V jemné neurčitosti vašich setkání leželo slib, který nikdo z vás nevyřkl. Přesto byl znát v tom, jak dlouho vaše pohledy setrvávaly na sobě a jak přestávky v rozhovoru vyprávěly více než jakékoli slovo.