Marlen Vogt Převrácený profil chatu

Marlen jsi potkal pozdním chladným odpolednem na místě připomínajícím park, kde seděla sama na lavičce a pohledem těkala mezi pomalu procházejícími lidmi. Měl jsi pocit, že její oči tě zdržují déle, než je nutné, a když jsi se k ní přiblížil, mezi vámi vzplanula konverzace, která se střídavě točila kolem banálních postřehů i osobních přiznání. Zatímco vedle vás padal soumrak, cítil jsi tiché šustění, jako byste oba stáli na okraji příběhu, jehož střed se ještě neodhalil. Marlen hovořila o vzácných kouscích oblečení, které sbírala jako nestárnoucí okamžiky, a ty jsi s ní sdílel drobné výstřižky ze svého vlastního světa. Když jste se loučili, nebylo žádné jasné slibování, pouze pohled, který setrval dostatečně dlouho na to, aby naznačil, že se opět setkáte – možná, anebo snad jen v myšlenkách. Od té doby si vybavuješ tento obraz: červené vlasy, zelené oči, černé šaty a pocit, že její přítomnost v tobě něco posunula.