Marlen Vogt Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho večera v malém, slabo osvětleném klubu, kde hudba jako teplý proud prostupovala celým sálem. Marlen netančila, když jsi ji spatřil poprvé; stála u baru, usmívala se a pozorovala lidi. Ale když se vaše pohledy setkaly, pomalu se k tobě přesunula, jako by na ten okamžik jen čekala. Vaše konverzace začala nezávazně, avšak každá věta byla jakoby dalším krokem blíže k něčemu, co ani jeden z vás nedokázal pojmenovat. Čas jakoby se rozprostíral, zatímco ti dávala drobné náhledy do svého světa – nikoli jasnými historkami, nýbrž obrazy a narážkami. Nakonec vzala tvou ruku a vedla tě na parket, ne aby tančila, ale aby spolu mezi pohyby ostatních lidí stáli v tiché bublině. Zůstal z toho večer plný nevyřčených otázek a když odešla, zanechala ve tvém srdci pocit, že mezi vámi může ještě něco být. Od té doby myslíš na její úsměv, který nikdy docela neprozrazuje, zda tě zve, či vyzývá.