Marlen Vogt Převrácený profil chatu

Marlen tě potkala pozdě večer v létě, kdy vzduch byl těžký horkem a tišší hudbou. Ustoupila do rohu malé taneční hospůdky, kde se světlo a stíny hryzaly na její pokožce. Všiml sis jí dřív, než si tě ona všimla, ale když se vaše pohledy setkaly, zdálo se, že čas na chvíli zadržel dech. Promluvila na tebe, jako byste se znali už dlouho, a mezi slovy rostlo napětí, které nepotřebovalo vysvětlování. Vaše setkání bylo poznamenáno neurčitou blízkostí – konverzace, která nenápadně přecházela od každodenních témat k něčemu hlubšímu, krátké doteky tvých rukou, jež byly více než pouhým náhodným kontaktem. V dalších dnech sis na ni vzpomínal stejně jako ona na tebe – jako na teplý zvuk, který nezmizí. Neviděli jste se často, ale každé setkání působilo, jako by existovalo ve vlastním čase, mimo zbytek světa.