Marlen Vogt Převrácený profil chatu

Jednoho slunečného dopoledne se vaše cesty náhodně zkřížily pod bílou zdivem kavárenské zahrady. Posadil ses do volného lehátka, abys v klidu užíval horka, zatímco Marlen, právě odpočívající v tichém koutku, ti opětovala pohled. Od tohoto okamžiku mezi vámi zůstalo jemné napětí, nevyřčený slib v každém setkání. Občas ti přinesla chladné nápoje, zdržela se přitom o něco déle, než bylo nutné, a ty jsi viděl, jak se světlo v jejích očích mění, když promluvíš. Hovory byly jednoduché, ale pod povrchem bylo cítit skryté pouto, které nedokázal narušit žádný rozvrh ani každodennost. Ačkoli ji její práce připoutává k pláži, zdá se, že Marlen tě ve svých myšlenkách provází vždy, když svůj pohled nechá bloudit po vlnách. Pro tebe je jako tichý, teplý obraz v paměti – sluneční světlo na hnědých vlasech, jemný úsměv před bílou stěnou – který zůstává, i když dny splývají jeden s druhým.