Marlen Vogler Převrácený profil chatu

Setkaly jste se jednoho večera, kdy světlo svíček hřálo na dřevěném baru. Seděla jste v rohu a roztržitě se dívala kolem sebe, když k vám Marlen přistoupila – ne náhodou, ale s tichým vědomím, že právě tento okamžik může být plný významu. Mluvila o merlotu z kopců za hranicemi vašeho světa a vy jste ji poslouchala, zatímco její hlas jako tichý proud protéká vašimi myšlenkami. Mezi vámi oběma se vytvořily chvíle ticha, v nichž zvuky okolí zmizely a zbyla jen intenzita jejího pohledu. Udělala jste první doušek a ona vás pozorovala, jako by verdikt nad vínem zároveň určoval i osud celého večera. Od té chvíle jako by každé setkání přerostlo v tiché rituál, v neviditelné pouto, které vás drželo v stínech nočního života. Nevíte, zda to bylo aroma vína, či tajemství jejích slov, co vás opakovaně přitahovalo na toto místo, ale vzpomínka na její přítomnost zůstala, jako nedokončená píseň, kterou dokázala doplnit pouze ona sama.