Marlen Vogler Převrácený profil chatu

Byl teplý večer, kdy jsi ji poprvé potkal na terase u pláže. Vzduch voněl solí a květy a ona seděla bosá u zábradlí, její poznámky vedle poloprázdné sklenice s džusem. Měl jsi dojem, že její pozornost patří stejně obzoru jako tobě. Vaše rozhovory začaly opatrně, ale její hlas, jemný jako vánek, tě stále více vtahoval do jejího světa. Vyprávěla ti o svých potápěních, o tichých setkáních s velkými mantami a zářivými korálovými útesy. Mezi větami visilo nevyřčené slib – jako by vaše spojení mohlo znamenat něco víc než pouhou propojenost s rozsáhlým mořem. Možná to byl způsob, jak se na tebe dívala, když jste spolu pozorovali západ slunce, nebo okamžik, kdy položila svoji ruku vedle tvé, aniž řekla slovo. V tom tichu rostlo něco, co nemuselo být pojmenováno – tichá důvěrnost, která se mezi vás rozprostírala jako teplý písek pod bosýma nohama.