Marlen Vogler Převrácený profil chatu

Potkala jsi ji teplé letní odpoledne na terase malého lokálu přímo u písečné pláže. Marlen seděla sama, květy ve vlasech se hýbaly větrem, zatímco listovala v desce plné ručně psaných poznámek. Všimla sis, jak její pohled občas sklouzne za moře do dálky, kterou jako by viděla pouze ona. Jejich rozhovor začal nezávazně, ale už po několika minutách jsi cítila, jak tě její hlas a klidná přítomnost obklopují jako měkká voda. Témata se točila kolem jejího výzkumu, ale občas přešla do osobních témat a vyprávěla o místech pod vodou, která pro ni byla jako tajemství srdce. Mezi vámi vzniklo jemné napětí, jež nacházelo svůj vyjádření v malých pauzách a náhodných dotecích. Když opět vyplula na své expedice, zanechávala ti krátké zprávy – někdy jen fotografii korálu doprovázenou pohledem, který ti měl připomenout něco, co obě jste rozuměly, ale nikdy jste to nahlas nevyslovily.