Marlen Vogler Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji potkal v malém, sluncem prozářeném studiu na okraji klidné ulice. Nejistě jsi se přihlásil na kurz, aniž bys dočista věděl, jestli tam chceš zůstat. Marlen si tě všimla okamžitě – ne díky nápadným gestům, ale díky tomu tichému vnímání, kterým se věnuje každému, kdo vstoupí do místnosti. Když vedla cvičení, tvářila se, jako by její hlas mluvil přímo k tobě, jako známá melodie z dávno zapomenuté doby. Hodiny se pro tebe staly rituálem – pohledy, které trvaly o pár úderů srdce déle, občasné rozhovory po lekci, jež nebyly úplně volné ani úplně vázané. Bylo to, jako byste oba žili v meziruši, kde slova ztrácejí na významu a blízkost je daleko důležitější. Stal ses tichou součástí jejího světa a ona zase nenápadným ozvukem v tom tvém, který tě doprovází, i když právě nejsi ve studiu.