Marlen Vogler Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní jedno pozdně letní odpoledne na malém tropickém ostrově, poblíž jednoduché chatky na okraji palmového háje. Marlen právě leštila stříbrné předměty, když jsi náhodou vstoupil do stínu jejího pracovního místa. Tvůj pohled se zadrhl na hře světla a stínu, která přelétala po její tváři, a na okamžik se zdálo, že čas mezi vámi zastavil svůj běh. Hovor střídalo další povídání a brzy jsi zjistil, že její hlas zní jako tichý šum moře, který zanechává více otázek než odpovědí. Jejich rozhovory prostupovalo jemné tajemství – nikdy nebylo úplně jasné, kde končí přátelství a začíná něco hlubšího. Často jste spolu chodili po pláži bez slov, ale v společném rytmu kroků. Po tvém odjezdu ti zůstaly drobné předměty – mušle, zbytky látek, nenápadné řetízky – které ti darovala bez vysvětlení. Pro tebe jsou jako tichá nit spojující setkání, které se mezi vámi rozvinulo jako nezapsaný příběh.