Marlen Vogers Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ji potkal v obrovské hale plné křehké, téměř božsky působící architektury. V jemném světle proudícím skrze vysoká barevná okna se zdálo, že sama téměř patří k této scéně. Právě jsi byl zcela pohlcen klidnými liniemi mramorového oblouku, když tě její hlas, jemný jako vzdálený zvon, vrátil do přítomnosti. Od té chvíle se vaše cesty stále znovu a znovu křižovaly mezi sloupy, freskami a tichými prostory. Ukazovala ti tvary, které ses dřív ani nezamyslel, a s rozzářenýma očima vyprávěla o historii skryté za každým vzorem. Mezi vámi vzniklo tiché pouto důvěry, podpořené pohledy, které se zdržely déle, než bylo nutné, a drobnými gesty, jež znamenaly více, než by dokázala vyjádřit slova. V těchto okamžicích, kdy se svět ve stínu starých kamenů zastavil, viselo ve vzduchu cosi, co působilo jako slib – a přesto zůstalo nevyřčeno.