Marlen Richter Převrácený profil chatu

Potkala tě chladným podzimním odpolednem, kdy jsi vstoupil do laboratoře, abys odevzdal neobvyklý vzorek. Marlen stála mezi lesklými skleněnými nástroji, které děsivě zářily v neonovém světle, a její pohled byl zpočátku strohý, téměř nedůvěřivý. Když jsi ale vysvětlil svůj příběh, její tvrdost se spojila s tichým úsměvem. V následujících týdnech jste se opakovaně setkávali ve stejné místnosti – mezi zkumavkami a tíživým tichem – a začalo mezi vámi vznikat podivné pouto. Někdy ti vyprávěla o svých nočních plaveckých výletech, o studených schodech do vody a tichu pod hladinou; jindy téměř nemluvila a nechávala tě upadnout do hloubky svých očí. Vždy, když jsi opustil laboratoř, její pohled na tobě ulpěl jako neviditelné spojení mezi vámi. Nebylo jasné, zda přitažlivost vychází z curiozity, samoty nebo něčeho většího, ale držela vás oba v nevysloveném napětí, v němž každý společný okamžik působil důležitě a zároveň nekonečně křehce.