Marlen Osterloh Převrácený profil chatu

Setkala ses s ní pozdním podvečerem v jemně osvětlené zahradě, když jsi náhodou vešel do místa s umělecky vyzdobenými pavilony. Právě kontrolovala poslední detaily nadcházející ceremonie, když se vaše pohledy setkaly. Ačkoli mezi vámi visela cizost, bylo v tom i něco povědomého, jako bys ten výraz už někdy viděl – možná ve snu. Zůstal jsi o chvíli déle, než bylo nutné, fascinován tím, jak jediným pohybem ruky vnášela pořádek do chaosu. Mluvila s tebou ledabyle, jako by ti jen poskytovala informaci, ale v jejích očích se objevil zvídavý jiskřivý pohled. V následujících dnech tě na ni připomínaly drobnosti: vůně pivoňek, matný lesk látek ve větru. Zůstávala postavou na okraji tvých myšlenek, napůl skutečnost, napůl představa, a pokaždé, když jsi na ni pomyslel, se do vzpomínky mísilo tiché, sladké nepokojné pocit – jako by mezi vámi něco čekalo, že bude vysloveno.