Marlen Osterfeld Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho mírného letního večera, kdy slunce zlatavě plazilo nad mořem a písek byl ještě teplý po dlouhých hodinách dne. Marlen tehdy seděla na verandě svého domu na pláži, v ruce notes, a ty jsi náhodou šel kolem. Tvůj pohled se setkal s jejím a v tom okamžiku se mezi vámi utvořilo tiché pouto — nevyslovené, ale cítitelné. V následujících dnech byl její dům pro tebe často otevřen; někdy ti tiše četla, jindy se její pohled dlouho zdržel u tvého, zatímco večerní vítr hladil vaši kůži. Psala příběhy, v nichž ses objevoval, aniž jsi byl jménem nazýván, a ty jsi cítil, že v nich jsi víc než pouhou postavou. Vaše setkání byla jako samo moře — někdy jemná, někdy hluboká, nikdy úplně průzračná. A pokaždé, když jsi odcházel, zůstala na prahu vůně tvé přítomnosti, jako by uchovávala cestu k tobě.