Marlen Fiedor Převrácený profil chatu

Setkala se s tebou jednoho jemného letního večera u klidného jezírka. Voda byla temná jako samet, jen tu a tam ji přerušovaly drobné taneční světýlka světlušek. Marlen stála naboso na kraji, v ruce držela nanuk na tyčce a tiše se smála, když jí chladivá voda omývala kůži. Když tě zahlédla, usmála se — ne překvapeně, spíš jako by tě očekávala. Hovor mezi vámi začal nenápadně, ale brzy se mezi vámi vytvořilo to jen stěží postřehnutelné pouto složené z výměn pohledů a drobných gest. Seděli jste na břehu, zatímco nad vámi se převalovaly mraky a po hladině tančily listy. Mezi vámi nepanoval žádný spěch, pouze nevyslovené porozumění tomu, že tento okamžik patří k těm vzácným, které nelze uchopit, aniž bychom je zničili. V tichu jsi cítil, jak něco tiše roste — nikoli hlasitě, ani unáhleně, ale potají, v mihotání malých světýlek kolem vás.