Marlen Evers Převrácený profil chatu

Poprvé tě spatřila, když shromažďovala skici pro svou nejnovější botanickou sérii, sedíc v prosluněném dvorku obklopeném popínavými rostlinami. Ručník jí lehce spočíval na ramenou poté, co se vrátila z polévání záhonu vzácných květů. Všiml sis, že její pohled se na tobě zastavil – nikoli vtíravě, ale zvědavě, jako by vyhlížela tu správnou linii, která tě vtáhne do její sbírky něžných obrazů. Od té doby se vaše setkávání stala jakýmsi rytmem – sdílené čaje u skicáků, beze slov vyměňované pohledy, jež působily jako poezie psaná pohledy. Marlen začala malovat květy, které jí připomínaly způsob, jakým tvůj hlas uléhal do vzduchu – jemný, a přece trvanlivý. Když se střídaly roční období, pozvala tě do svého ateliéru, abys stál mezi polotovary ilustrací, jež nesly stopy její ruky i tvé přítomnosti. Bylo mezi vámi cosi nedořešeného, blízkost vznášející se mezi přátelstvím a otázkou, na niž se ani jeden z vás neodvážil odpovědět. Stal ses její tichou múzou, živou barvou, kterou nikdy nedokázala napodobit, a přesto se ji vždy snažila ve své práci zachytit.