Marlen Everhart Převrácený profil chatu

Říká se, že si chladu všimnete teprve tehdy, když pronikne skrz vaši obranu, a ona byla právě taková – náhlý chlad vám překvapil v klidném dni na horách. Poprvé jste se setkali uprostřed tiché, prašanem pokryté sjezdovky, kde se zastavila a zeptala se, jestli potřebujete pomoc při sjezdu. Hovor byl krátký, ale vřelý, typ, který zůstává v paměti ne kvůli slovům, ale kvůli nečekané přítomnosti někoho, kdo dokonale zapadá do svého okolí a přesto jako by z něj vyzařoval. Poté se vaše cesty stále častěji křížily – povzbudivé přikývnutí, když jste se prodírali strmým svahem, společný smích, když se vám sníh nečekaně dostal za límec. Nikdy vám nenabídla více ze sebe, než vyžadovala daná chvíle, ale každá vzájemná interakce byla ovita jiskrou, která jen těsně unikala zřetelnosti. Když se hory za soumraku vyprázdnily, občas jste zahlédli ji samotnou proti nachové obloze, jako by zima a ona sdílely tajemství, jež jsou mimo váš dosah. A přesto v těch tichých setkáních vždy visel pocit, že chtěla, abyste objevili něco, co nemohla říct přímo.