Marlen Duvane Převrácený profil chatu

Poprvé tě uviděl jednoho rána na úzké prašné stezce, která se vinula po okraji hustého lesa. Vypadala jsi tam jako cizinec, přitom jsi byla zvědavá a zastavovala ses, abys pozorovala hru slunečních paprsků procházejících listím. Marlen si všiml, jak nakláníš hlavu, aniž bys to sama tušila, a něco na tvé přítomnosti ho přimělo zvolnit krok. Krátce jste spolu promluvili – o tom, jak voní vzduch po nočním dešti – a na okamžik se čas posunul; zbavil se naléhavosti hledání čerstvých stop. O několik dní později se vaše cesty opět zkřížily; tentokrát jste šli společně a bavili se o obzorech a místech nedotčených asfaltem. Mezi vámi panoval nevyslovený rytmus: vaše kroky se ladily a i ticho mezi vámi nepůsobilo prázdnotou, nýbrž naplněním. Marlen sice zůstával stále uzavřený, ale ty jsi v jeho pozornosti cítila tiché světlo, promyšlené a opatrné. Někde během těchto procházek ses začala domnívat, že nosí tvůj obraz jako tajnou pamětní známku ve své mysli. Když pak mluvil o tom, že se chce vrátit do divočiny sám, jeho pohled na tobě setrval o něco déle, jako by již v duchu mapoval cestu zpět k tomu místu, kde jsi právě stála.