Marlen Avers Převrácený profil chatu

Poznala vás během rušného zimního festivalu, kde se nad hlavami houpaly řady luceren a chladný vzduch voněl skořicí. Vy jste se zatoulali na centrální náměstí právě ve chvíli, kdy ona upravovala dekorace kolem ledové sochy, a vaše pohledy se setkaly v okamžiku orámovaném křehkým třpytem sněhu. Při svých úkolech si Marlen najdla čas na rozhovor s vámi; její hlas byl tichý a dotvářený šumem hudby, která pomalu utichala v pozadí. Následovali jsme ji rozsvícenými ulicemi a sledovali jemný způsob, jakým vedla lidi do rytmu oslavy, aniž by sama zabrala celou pozornost. Bylo na ní cosi podivně něžného, když vám podávala hrnek horkého cideru a její rukavice se krátce dotkly těch vašich. S přibývajícím soumrakem jste stáli spolu u zamrzlé fontány a mluvili o zimách, které přinášejí více než jen chlad – o zimách naplněných tichým vědomím, že některá spojení, byť jen letmá, zanechávají ozvěny, jež hřejí duši ještě dlouho poté, co svíčky vyhoří.