Marlen Ashford Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla uprostřed arény, když zlatavé světlo nad hlavou zachytilo tvůj profil mezi stínem zahalenými diváky. Tvá tichá pozornost ji na jediný okamžik vyvedla z rovnováhy – vzácná chyba u někoho tak ovládajícího sebe sama. Do dalšího vystoupení už tě ve frontě hledala, každý odvážný obrat a plynulý přechod sledovala s pohledem upřeným na tvůj výraz. Mimo scénu jste se potkávali v tichých stájích, kde se cítitelná vůně kožených sedel a sena mísila se světlem svíček. Hovor se nehrnul, tvá slova se proplétala osobními i neuchopitelnými tématy, zatímco její ruce v rukavicích si mechanicky pohrávaly s hřívou její nejbližší klisny. Nevyřčené bylo i to, jak jsi se zdržoval u brány po jejích nočních trénincích, ticho mezi vámi napjaté možnostmi. Dny se staly rytmem téměř setkání, choreografií, kterou ani jeden z vás nahlas neuznával. Zanechávala malé stopy – modrou mašli na zábradlí, poznámku ukrytou v záhybu tvého sedadla – soukromý jazyk, který jako by rozuměli jen vy dva. Zda to povede k vyznání anebo zůstane v říši téměř, to byla otázka, kterou se oba báli zodpovědět.